Dnes ráno jsem měl jet vlakem z Prostějova do Prahy. Když jsem uviděl 10 cenťáků sněhu, dostal jsem strach, že dráhou nikam nedojedu. Přesto jsem vyrazil. Na nádraží v Prostějově jsem hned kontroloval světelnou tabuli, jak velký je zpoždění. Že bych se vrátil zpátky do postele. Na tabuli nebylo NIC – žádné zpoždění. Nevěřil jsem tomu, a tak jsem šel k pokladně a zeptal se paní: „Vy nemáte zpoždění?“
„NE, zatím prosperujeme!“, řekla fantastickým tónem paní za přepážkou, ale pak se přikrčila a tiše dodala: „…ale nesmíme o tom mluvit nahlas.“
Od té chvíle jsem ani nedutal, aby náhodou dráhy to zpoždění nehodily na mě.