SLEZINA
5.část
Vertikalizace – horizontalizace
Po odchodu dětí jsem si prožil svoji chvilku. Sebestřednosti. Nebo sebelítosti. Přemýšlel jsem o tom, co všechno mně zítra na tom kontrolním cétéčku můžou najít? Naše rodinná anamnéza není zrovna veselá. Vyššího věku se dožila jenom jedna moje babička, ale ta žila úplně jiným způsobem než ostatní členové rodiny. Dosud jsem se živil jako spisovatel divadelních her a režisér. Lidi mně říkali bohém. Bohém je člověk, kterej chlastá a myslí si, že mu to sluší. Prý se dá v alkoholu najít inspirace. Ale to je nesmysl. Možná na vás po prvních deseti pivech a pár panácích přijde nějaké uvolnění, pohoda a s tím nápady, jenže u prvních deseti piv nikdy nezůstane. Takže i kdyby nějaká inspirace dorazila, záplava dalšího pití ji odplaví pryč.
Takže mně zítra na tom cétéčku můžou najít cokoliv.
Koukal jsem do stropu a říkal si, že jsem nad věcí. Každej člověk, kterej dělal něco podobnýho, ale ví, že je rozdíl být nad věcí a říkat si, že jste nad věcí. Navíc jsem měl had a žízeň. Budu pít nějakou kontrastní látku, a tak musím být prázdnej. Stejně je to divný, že do vás můžou takhle čučet?
Na cétéčku objevili, že hematom u sleziny se trochu zvětšil, ale krev z břicha částečně zmizela. Bez akutního krvácení. Žádných jiných patologických změn si nevšimli. Takže budu vertikalizován – jinými slovy – postaven na nohy a půjdu domů.
Dorazila rehabilitační sestra a řekla mně, že jsem deset dní jenom ležel, a že musím vstávat pomalu. Napřed se posadit. Docela dlouho v sedě vydržet a potom se postavit. Udělal jsem to docela snadno. Hlava se mně nezamotala. Byl jsem vertikalizován. A hned mě napadlo, že jsem vlastně zdravej! Chodil jsem po pokoji jako frajer a díval se na zpustošeného motorkáře, kterého dovezli na pokoj po operaci ruky. Jak říkala sestra, motorkářská sezóna začala. Motorkáři spustily své motory a ti šťastnější dojedou domů nebo dorazí alespoň k nim na traumatologii.
Bylo mně řečeno, že musím dál dodržovat klidový režim, většinu dne ležet, jít na záchod a kdyby mně začalo bolet břicho – jinými slovy, kdyby mně začala slezina znovu krvácet – ihned si mám zavolat rychlou a přijet do nemocnice.
Byl jsem přesvědčen, že nebude problém, že jsem zdráv, chodil jsem skvěle, můj organismus fungoval výborně! Napsal jsem do knihy přání a stížností, že jsem se tady měl jako u maminky a opustil nemocnici.
A hned druhej den jsem vyrazil do Brna zkoušet mou novou hru Manželství v kostce s Oldřichem Navrátilem a Zuzanou Kronerovou. Zuzana se na cestě ze Slovenska asi hodinu zpozdila a pak ještě dalších čtyřicet minut mluvila o tom, že přijela pozdě. Takže jsme ztratili nějaký ten čas, ale nakonec se do zkoušky všichni vrhli.
Začali jsme komickým dialogem:
Zuzana Já jenom, že zalívám kytky, utírám prach, uklízím po tobě svršky, peru, vytahuju žaluzie, dělám pět věcí naráz a ty neděláš NIC.
Oldřich Stříhám si nehty.
Zuzana Cože? Stříháš si nehty. I na nohách?
Oldřich I na nohách!
Zuzana V ponožkách?
Oldřich Chystám si je svlíknout, Marcelo.
Zuzana A kde máš nůžky, Emile?
Oldřich Přemýšlím, kde jsou. (Pauza) Sedím, cejtím, že mám na nohách dlouhý nehty, říkám si, že si je ostříhám, chystám si svlíknout ponožky a přemýšlím, kde jsou nůžky – taky dělám pět věcí naráz.
Zuzana Cože?
Oldřich Navíc ty nůžky očima hledám. Šest pět. Otáčím u toho hlavou! Sedm pět. A ještě se odpařuju. Osm pět. Potím se a odpařuju. Devět pět. A navíc se s tebou bavím. Deset pět!
V tomhle okamžiku přestali herci hrát a hleděli na můj ztuhlý výraz v obličeji. Nesmál jsem se, a tak si mysleli, že hrají blbě. Jenže mně bylo blbě! Oldřich ihned zatelefonoval svému známému lékaři, cože by to s tou slezinou mohlo být? A když mu to jeho známý lékař říkal, zbledl stejně jako já. Potom mocnými skoky vyrazil pro své auto a jeli jsme do Úrazové nemocnice Brno. Tam mně lékaři vysvětlili, o co jde. Protržená slezina se i několik týdnů po úrazu může znovu protrhnout. Má velmi tenký obal, který má pevnost asi tak záchodového papíru, ten se nalije krví, pak praskne, člověkovi – v tomto případě mně – se vylijí do břicha dva litry krve, začne mu být zima, začne se třepat, dostane záchvat, upadne do mdlob a do dvaceti minut je po něm. Vykrvácel.
A tak jsem jel na jipku. Včera mě v Olomouci vertikalizovali, a teď mě tady v Brně zase horizontizovali.
Myslím, že v Olomouci mají o něco modernější postele.
Pokračování zítra…