https://www.kosmas.cz/knihy/513950/dvojdomek-ve-vrahovicich/
Krátká anotace:
Humoristický román, při kterém se výjimečně pobavíte, a zjistíte, jakým způsobem spolu jedni příbuzní taky dokáží žít.
Ukázka:
11.Luk a šípy
Za námi se objevil šestiletý Matěj a vykládal, že neví, co má dělat.
„Běž si hrát ven, je tam Pavlík, kontroluje se strejdou raft… Můžeš jim pomáhat,“ řekla jsem mu.
„Ne!“ vykřikl Michal. „Hlavně nekontroluj se strejdou raft! Nikdy!“
„Můžu luk?“ zeptal se Matěj.
„Ne!“ odpověděla jsem rázně.
„Jen si ho vem,“ řekl Michal.
„Hurá!“
„Ty s ním půjdeš ven?“ vyjela jsem na Michala.
„Ne. Mám práci. Píšu jednu věc… Vlastně píšu dvě věci… Jsem ve skluzu…makám. Nemám čas.“
„Tak…“
„Není se čeho bát,“ ujistil mě Michal, „stříleli jsme z luku hned o Vánocích, ne? Hned, co ho dostal pod stromeček. Pamatuješ? Měli jsme tři šípy a všechny odletěly za potok, ne? Vztekala ses, že jsme si hráli sotva deset minut.“
„Testovali jste luk po tmě.“
„Chybička. Ale bez šípů je teď luk naprosto bezpečná hračka, ne?“
Matěj si nasadil čepici a utíkal ven.
„Víš, že posíláš kluka hrát si s lukem bez šípů?“ upozornila jsem Michala.
„Život je těžkej!“ pokrčil Michal rameny. „Tak já jdu pracovat!“ řekl, ale zůstával na místě a dál se díval z okna.
„Běž – já budu vařit.“
„Jdu,“ řekl Michal znovu, ale pořád se ani nehnul. „Mám toho moc. A děsnej skluz. Nápady se mně kupí, hlava brní – nestíhám!“ stěžoval si.
„Tak běž.“
„Nějak se nemůžu soustředit. Divný. V Brně šlo psaní lehce, ale tady mě jakoby něco pořád rozptyluje…“
„Kví…ééé….ííí.“